Materiály pro zateplení podkroví
Při výběru materiálu tepelné izolace bude třeba vzít v potaz především povahu zateplované stavby a vaše finance.
Při uvažování o finanční stránce projektu je však také třeba si uvědomit, že není úplně správné striktně se držet minimální úrovně izolace doporučované normou. Dobře provedená a důkladná tepelná izolace totiž skutečně šetří prostředky na vytápění, a u zateplování střešních a podkrovních prostor to platí dvojnásobně. Je také třeba si uvědomit, že ceny energií neustále rostou a je velmi těžké odhadnout jejich další vývoj.
Nyní ale již k samotnému výběru materiálu: na trhu je dnes řada materiálů, které se hodí pro tepelnou izolaci podkroví a jejich tepelně-izolační vlastnosti jsou vesměs podobné. Liší se zejména svým původem, buďto se jedná o materiál přírodní, nebo syntetický. Mezi přírodními materiály dominuje ovčí vlna nebo kamenná (nebo minerální) vata, ale také dřevěná drť. Tyto materiály se používají především na tzv. „zelených domech“, chatách, chalupách nebo dřevostavbách. Bezpochyby se tam hodí více než moderní syntetické materiály jako polystyren nebo termoizolační desky, jichž je dnes na trhu nepřeberné množství.
Výběr konkrétního materiálu již je zcela individuální záležitostí a rozhodně není od věci konzultace s odborníkem.
Kolik plášťů bude mít vaše střecha?
Při izolaci střechy, jakožto prvním kroku v procesu izolace a zabydlování podkroví, máme na výběr ze dvou postupů. Každý z nich má svá pro i proti a najde uplatnění při jiných podmínkách, které tuto stavební úpravu provázejí.
Střecha dvou- až tříplášťová
Klasickým a častěji používaným postupem je konstrukce takzvané dvouplášťové střechy. Mezi dvou a tříplášťovou střechou není podstatný rozdíl, postup pro zateplení je shodný. Výhodou tohoto způsobu zateplení je nižší pracnost a nižší finanční náročnost. Není totiž třeba rozebírat střešní krytinu, uplatňuje se tedy při rekonstrukci samotného podkroví.
Zateplování probíhá tak, že se pod stávající krytinu instaluje izolační „sendvič“, jehož složení je pro oba postupy shodné. Největší prostor vyplňuje samotná tepelná izolace o mocnosti zhruba 20 – 30 cm, která je z obou stran krytá speciální fólií. Ze strany střechy je to difúzní pojistná hydroizolační fólie. Ta slouží k ochraně izolačního materiálu před kontaktem se srážkovou vodou, k němuž by mohlo dojít při havárii střešní krytiny. Díky jednostranné mikroperforaci také umožňuje odvod zkondenzované vlhkosti, která se nachází v prostoru izolace. Podle toho, kam se tato vlhkost odvádí, rozlišujeme zateplení střechy na další dvě podskupiny. O tom ale až dále.
Z vnitřní strany, tedy ze strany interiéru, je izolační vrstva kryta folií se zcela odlišnými vlastnostmi. Ta se nazývá parozábrana, a jak z názvu vyplývá, zabraňuje průniku par (vzdušné vlhkosti), která se v podkroví hromadí, k termoizolaci. Je z obou stran dokonale nepropustná a uvnitř plastových vrstev, z nichž je složena, bývá vložena vrstva hliníkové fólie. Ta má za úkol odrážet teplo zpět do interiéru, přispívá tedy také svým dílem d tepelné izolaci prostoru. Obě fólie se mezi sebou pochopitelně nesmí zaměnit! Stejné následky by měla výměna některé z nich za levnou igelitovou náhražku.
Tato skladba izolačních vrstev se umístí mezi trámy krovu s tím, že je přesahuje a překrývá. Z toho vyplývá, že montáž je poměrně snadná, avšak vznikají zde dva problémy. Jedním je vznik tepelných mostů v podobě krovních trámů, neboť dřevo má zhruba 4× vyšší tepelnou vodivost než tepelně izolační materiál. Druhou nevýhodou, která může někoho od použití systému dvouplášťové střechy odradit, je, že izolace skrývá střešní trámy, které pro někoho dotváří atmosféru podkrovní místnosti.
Obě tyto nevýhody odstraňuje použití druhého možného systému zateplení.
Jednoplášťová střecha
Tento způsob izolace vyžaduje rozebrání střešní krytiny a drobnou konstrukční úpravu krovu, je tedy využíván zejména při současné rekonstrukci podkroví a střešního pláště.
Izolační materiál se (ve stejném pořadí jako u předchozího systému, tedy parozábrana-tepelná izolace-hydroizolační difuzní fólie) umisťuje na bednění, tvořené například OSB deskami. Samotný systém střešních latí, na nichž je položena střešní krytina, je vyzdvižen pomocí speciálních držáků, ukotvených v trámech krovu.
Díky tomuto opatření jsou trámy zcela odděleny od vnějšího prostředí, eliminuje se tedy efekt tepelného mostu, vznikající kvůli vyšší tepelné vodivosti dřeva. Díky tomu, že jsou trámy v celé své výšce uvnitř interiéru, dávají prostor bytovým designérům, kteří je mohou libovolně použít při dotváření interiéru. Přitom však nic neztrácí ze své funkčnosti.
Tento systém je oproti dvouplášťovému na první pohled finančně o něco náročnější, ovšem ve výsledku vyjde levněji a bude méně pracné než samostatně provedená rekonstrukce střechy, která by poté byla dodatečně zateplována.