Nevýhody – nebo raději možné překážky
- Pokud jsme si vyhlédli půdní prostor v památkově chráněné oblasti, nemine nás jednání na odboru památkové péče. Musíme počítat s tím, že některé navrhované změny budou pro památkáře nepřijatelné. Budeme muset hledat kompromisní řešení vyhovující oběma stranám. Hlavním problém bývá začlenění oken nebo vikýřů do střechy. Je velmi výhodné požádat v této ožehavé otázce o pomoc architekta. Rozumným přístupem, který na dotčených úřadech obvykle vítají, je vypracování zákresu řešení do fotografií v několika alternativních řešeních. Stojíme-li před zásadním rozhodnutím, zda prosvětlit podkroví vsazením střešních oken nebo zda do krovu zabudovávat vikýře, je nejlepší udělat si několik procházek po okolí. Zjistíme tak, jak podobný problém řešili sousedé, kteří museli stát před stejným rozhodnutím a obvykle před stejným úřadem památkové péče. Rozhodně není na škodu vzít si s sebou fotoaparát a několik podobných případů si vyfotografovat. Naše argumenty budou potom podloženy realizovanými příklady. Kromě oken, která bývají obvykle nejproblematičtější, budeme muset řešit ještě další věci. Hlavně materiál a barvu střešní krytiny. Je-li nutné přeložit střešní krytinu, musíme použít materiály co nejpodobnější těm, které mají svoje historické vazby k dané lokalitě.
Ale zájmem památkové péče není jen vše, co je vidět zvenku. Ochrana historických památek v sobě skrývá i ochranu konstrukcí. To znamená, že není možné samovolně zrušit krov a nahradit ho ocelovými vazníky, i když všechny další prvky zůstanou původní.
Máme-li vyhlídnutou „tu naši střechu“ někde v historickém centru, budou pro nás všechny požadavky památkové péče velmi nepříjemné. Nejenom, že nedovolí udělat všechny části rekonstrukce tak, jak jsme si představovali, ale i finanční náklady spojené s úpravami dle požadavků „památkářů“ budou vyšší, než jsme původně plánovali. A k tomu ještě mnohá jednání na úřadech, s architektem i s projektantem. Ale v historickém centru Prahy nebo jiného města s historií a rozvinutou památkovou péčí to vlastně jinak nejde. Protože každý by si pochopitelně postavil to, co jemu nejvíce vyhovuje. Jeden by měl střešní okna, jiný ateliérové prosklení přes půl střechy a třetí například krásnou repliku barokního vikýře. A to není možné. Proč je právě Praha tolik žádaná mezi turisty a návštěvníky? Protože má zachovalé historické jádro města.
- Další jistou komplikací bude vyřízení stavebního povolení. Dříve jsme byli zvyklí, že většina půdních vestaveb se řešila pouze na tzv. ohlášení. Samozřejmě i dnes můžeme mít štěstí a referent stavebního oddělení na místním úřadě bude spokojen pouze s ohlášením. To tehdy, uzná-li, že zásahy do konstrukcí jsou malé a zásahy do venkovních pohledů nejsou vůbec žádné. Bohužel nemůžeme spoléhat na to, že co prošlo na jednom úřadě, projde i na tom našem. Není to dáno byrokratičností našeho úředníka nebo tím, že by si na nás zasedl. Je to proto, že většina místních úřadů má v rozhodování o nutnosti stavebního povolení „volnou ruku“. Záleží na vnitřních předpisech.
Raději počítejme s nutností stavebního povolení, protože většina úprav podkroví s sebou nese zásahy do konstrukcí. Chceme-li prosvětlit půdu střešními okny nebo vikýři, měníme tím vzhled budovy a stavebnímu povolení se nevyhneme. Stejným případem jsou změna krytiny, či zásah do nosných konstrukcí krovu. Jistou naději máme, má-li již naše půda střešní okna a naše úpravy jsou malého rozsahu. Ale uvědomme si, že i tak dochází k podstatným změnám, a to v zatížení stropu pod půdou, a tím i k přitížení celého objektu. Mohou se také změnit zatěžovací stavy celého objektu. A jsme u toho, proč se většinou stavebnímu povolení nevyhneme a proč na něm stavební úřady důsledně trvají.
Ostatně stejný problém většinou řeší i lidé v panelových nebo činžovních domech, kteří chtějí „pouze“ vyměnit staré umakartové jádro za nové zděné. Je jasné, že dosavadní sololitové jádro zatěžuje všechny nosné konstrukce podstatně méně než zděné jádro, keramické obklady a dlažby, nové hydromasážní vany s několikanásobně větším objemem vody, atd. K tomu musíme připočíst to, že žadatel o povolení vyzdění nového bytového jádra jistě není jediným v celém domě. Ta-kových je tam třeba několik a také se samozřejmě nebudou rozhodovat tak, aby statice objektu prospěli. Musí se proto počítat s nejhorší možnou variantou, která bude pro zatížení nejnepříznivější.
Pochopíme-li, proč jsou stavební úřady oprávněny požadovat stavební povolení při vestavbě bytových jader, je již jenom krůček k tomu, abychom byli shovívaví, až na nás referent stavebního oddělení bude chtít vyplněnou žádost o stavební povolení. Ano, zatížení, které je na starých půdách vyvozováno a přenášeno do ostatních konstrukcí, je dáno pouze lehkým záklopem a dále užitným zatížením (např. pohybem osob). Kdežto naše vestavba určitě počítá s koupelnou, pevnými betonovými podlahami, knihovnami v pokojích, atd.
Chceme-li mít na stavebním odboru větší šanci, půjdeme tam již s nějakou představou, nejlépe na papíře. Požádáme tedy architekta o vypracování předběžné studie, která bude řešit hlavní zásahy do konstrukcí a pohledů na dům. Nepotřebujeme studii v konečné podobě, protože některé věci budou třeba ihned zamítnuty nebo doporučeny provést jiným způsobem.
V souvislosti s udělováním stavebního povolení nesmíme zapomenout na poměrně dlouhé zákonné lhůty – 30 dnů. A to musíme brát jako lepší alternativu. Také se může stát, že budeme v průběhu stavebního řízení vyzváni, abychom dodali nějaké další podklady. A všechny lhůty se nám tak budou posouvat. Je tedy lépe navštívit referenta daného odboru předem se žádostí o seznam vyjádření, která budeme potřebovat při podávání žádosti o stavební povolení. Dodatečné shánění dokladů by nás mohlo ještě více zdržet, protože ne všechny jsou vydávány na počkání.
- Nepříjemností, která by nás mohla od uvažované vestavby přímo odradit, je vyhláška o výtazích a nadzemních patrech. Podle ní může být vydání stavebního povolení pro byty v pátém a vyšším nadzemním podlaží podmíněno vybudováním výtahu. Pochopitelně mohou být uděleny výjimky, například pokud nejsou pro realizaci výtahu v budově vhodné technické podmínky (jednoduše řečeno není ho kam umístit nebo by jeho instalace narušila statiku, případně historickou hodnotu domu nebo jeho okolí, pokud by byl instalován na venkovní fasádu). Při ekonomickém vyhodnocování připravované investice musíme vzít v úvahu, že vybudovat výtah není levnou záležitostí. Jeho cena se obvykle uvažuje kolem jednoho miliónu korun (při použití jednoduchého výtahu).
- Zatím jsme mezi „problémové okruhy otázek“ vůbec nezahrnuli velmi důležitou záležitost, kterou je vlastnictví domu, na jehož půdě chceme stavět. Samozřejmě, jsme-li zároveň jedinými vlastníky budovy a investory, potom máme v mnoha ohledech situaci jednodušší. Ovšem tato kombinace není právě častá. Mnohdy jsme spoluvlastníky nebo dokonce nemáme k domu vůbec vlastnický vztah Potom musíme předložit zároveň se žádostí také souhlas vlastníka objektu nebo společenství vlastníků (je-li jich více). Problém tak nastává u domů, jejichž byty byly převedeny do osobního vlastnictví a spoluvlastníků je tolik, kolik je bytů v domě. Všichni musí pak dát svůj souhlas. Je-li dům v družstevním vlastnictví, je situace jednodušší, ale před podáním žádosti o stavební povolení nás bude čekat ještě jednání na družstvu.
- Projdeme-li úspěšně úskalími jednání na bytových družstvech a stavebních úřadech dostaneme se k realizaci, která je mnohem veselejší, protože se konečně něco děje. Naše nadšení ovšem obvykle nesdílejí sousedé, kterým z pochopitelných důvodů není vhod hluk, prach, špína, pohyb cizích lidí po domě atd. Je proto vhodné obejít všechny nájemníky domu ještě před zahájením stavby a informovat je o námi zamýšlených krocích. Upozornit je na to, že pracovat se bude v hodinách, které jsou předepsané stavebním úřadem a odpovídají i hygienickým normám a předpisům domovního řádu o nočním klidu. Požádat je o trochu shovívavosti při některých prašných pracích a zároveň jim vysvětlit, že veškerou špínu budeme (nebo naše firma) denně uklízet. Slušné je i oznámit jim, kolik lidí se bude denně po domě pohybovat, kdo je hlavním stavbyvedoucím (je-li to možné, tak jim ho i osobně představit) a na koho se mají obracet, kdyby vznikly nějaké problémy. Je vhodné předat i telefonní čísla na kontaktní osoby a v každém případě na sebe. Je vždy lepší, mohou-li si sousedé postěžovat nám, než aby si stěžovali na nás. Slušností a dokonce povinností by mělo být předem oznámit, kdy a z jakých důvodů nepoteče voda, nepůjde elektřina apod. Osobně obejdeme nájemníky a vyvěsíme takovéto informace na nástěnku. Je zásadou dělat výluky v dodávce vody i elektřiny vždy na co nejkratší a nejvhodnější dobu.
- Další komplikací, která obvykle zvýší finanční náklady, je transport veškerého stavebního materiálu až na půdu. Můžeme jej nechat vynosit po schodech, nebo použijeme výtah, je-li již v domě. Můžeme ale také postavit transportní výtah, vrátek nebo jednoduchý rumpál na ulici a dopravovat vše otevřenou střechou, již předem vybudovaným střešním oknem nebo provizorním stavebním otvorem. Postavení transportního výtahu na ulici s sebou přináší nutnost zajistit si zábor veřejného prostranství, většinou chodníku. Povolení ktomu nám vydá TSK – Technická správa komunikací. Počítat musíme také s jistými poplatky, jejichž výše je přímo úměrná atraktivitě lokality, ve které stavbu realizujeme. Ideální pro stavbu transportního výtahu je využití dvora, kde nemusíme žádat o povolení. Ne vždy je však volný průjezd do dvora.
- Nezbytné je také vypořádat se nějak s odpadem, vznikajícím při samotné rekonstrukci. Elegantnějším řešením, než po nocích chodit s kbelíkem a odsypávat do jednotlivých popelnic zbytky po stavebních činnostech, je objednat si kontejner na odvoz suti a stavebního odpadu. Kromě toho je to většinou dáno i místní vyhláškou a určitě najdeme o problému odpadu zmínku v podmínkách svého stavebního povolení.
Tímto není pochopitelně výčet možných obtíží, které nás při realizaci podkrovního bytu čekají, kompletní. Každá stavba s sebou nese individuální problémy, jež se nedají ani při sebelepší připravenosti předvídat.
Odměnou za naše úsilí budiž kvalitní bydlení.